2. Mgr. Dominika Kovaříková

Dominika Kovaříková (Mgr., 40 let) je olomoucká advokátka. Od roku 2014 je členkou Zastupitelstva města Olomouce a rovněž členkou majetkoprávní komise Rady města Olomouce.

Pochází z vesnice Kujavy v okrese Nový Jičín. Absolvovala Gymnázium Mikuláše Koperníka v Bílovci a následně vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Po studiích začala působit nejprve jako advokátní koncipientka v advokátní kanceláři, pak pracovala několika let jako právnička v neziskovém sektoru – v ekoporadně olomoucké pobočky Hnutí DUHA. Nakonec se však vrátila zpět k advokacii, v roce 2008 složila advokátní zkoušky a od ledna 2009 provozuje v Olomouci vlastní advokátní kancelář.

Od začátku 90. let aktivně působila ve skautu – nejprve jako prostá členka oddílu a následně 4 roky jako rádkyně družiny. Zároveň se zajímala o otázky ochrany životního prostředí, což vyústilo během jejích vysokoškolských studií ve spolupráci s ekologickými organizacemi, jako byl Ekologický právní servis nebo Hnutí DUHA, jemuž i 2 roky předsedala. I nyní jako advokátka se věnuje právu životního prostředí.

V roce 2002 byla jednou z vůdčích osobností protestů proti výstavbě multifunkčního objektu Palác Morava, který měl stát v místě tržnice. Protesty byly úspěšné a tuto cennou lokalitu se podařilo před nepromyšlenou zástavbou uhájit.

V roce 2008 se stala členkou sdružení Za krásnou Olomouc a na ustavující schůzi byla zvolena do prvního výboru tohoto sdružení.

V roce 2014 byla zvolena za dnes už de facto neexistující sdružení Občané pro Olomouc do Zastupitelstva města Olomouce. Kromě členství v majetkoprávní komisi Rady města Olomouce je i členkou redakční rady Olomouckých listů a několika ad hoc vytvořených pracovních skupin.

Od roku 2005 je vdaná, má dvě děti.

Ráda cestuje, a to i do vzdálenějších krajů s odlišnou kulturou, protože je přesvědčená o tom, že správný pohled na naše životy získáváme až konfrontací s životy jiných. A teprve tehdy si uvědomujeme, jaké štěstí máme, že žijeme právě tady a teď. Ačkoliv v současné době již není aktivní členkou Junáka, řídí se skautskými myšlenkami celý svůj život a snaží se v nich vychovávat i své děti. Má ráda přírodu a volnost, a to jak v pohybu, tak v myšlení. Ve volných chvílích si chodí zaběhat, nebo si zahraje na klavír či zazpívá s kytarou.

Ráda se se svými dětmi baví o historii druhé poloviny 20. století. Je totiž přesvědčena, že abychom mohli žít svobodnou budoucnost, musíme dobře znát i naši nedávnou minulost, na kterou ne vždy můžeme být hrdí.